Minimální dílčí základ
Dle § 10k odst. 4 zákona o místních poplatcích může obec, která obecně závaznou vyhláškou zavedla poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, stanovit minimální dílčí základ.
Minimální dílčí základ je nástroj určený především plátcům poplatku, tedy vlastníkům nemovitostí.
Slouží především ke stanovení minimální výše poplatku připadajícího na jednotlivé poplatníky v případech, kdy poplatník žádný odpad neprodukuje nebo se odmítá podílet na úhradě daného poplatku. Zároveň umožňuje minimální zpoplatnění nemovitostí, u nichž žádný odpad nevzniká nebo jeho množství je nižší než stanovený minimální základ. Typickým příkladem je rekreační objekt, ve kterém je odpad odkládán do sběrné nádoby pouze v některých měsících, případně vůbec, nebo nemovitost, která není obývána.
V agendě KEO4 Příjmové agendy lze v případě potřeby na jednotlivých povinnostech nastavit minimální dílčí základ vztahující se k dané nemovitosti v závislosti na počtu bydlících osob. Hodnota se zadává v poli „Minimální dílčí základ“. Zde zadaná částka minimálního dílčího základu, vyčíslená v korunách, se vždy porovná s načítaným měsíčním odpadem (v Kč) každé sběrné nádoby dané povinnosti. V případě, kdy za dané dílčí období je součet měsíčních základů menší než zadaný minimální dílčí základ, stane se minimální dílčí základ tou hodnotou, která bude za dané období uplatněna a na konci poplatkového období bude načtena do celkové částky předpisu.
Minimální dílčí základ lze měnit i v průběhu poplatkového období a pomocí tlačítka „Přepočítat“ u vybraných období zaktualizovat uplatněné dílčí základy, které ještě nebyly zahrnuty do předpisu.
Bližší informace, jakým způsobem s nástrojem minimálního dílčího základu pracovat, naleznete na našich stránkách v Metodikách pro příjmové agendy.